Zlato na Šumavě

Kašperské Hory - zlatonosný revír
Mezi nejstarší zlatonosné revíry v Čechách patří horní oblast Kašperské Hory, tvořená řadou významných rýžovisek v Rejštejně, na Horské Kvildě, Hartmanicích, v povodí Otavy, Vydry, Křemelné, Hamerského a Zlatého potoka. Samotné dobývání zlata probíhalo i přímo v Kašperských Horách jako byl Důl masných krámů, nebo Kettnerská štola. Rýžoviště v okolí Kašperských Hor byla pravděpodobně k povrchovému dobývání zlata využívána již Kelty z blízkých hradišť Obří Hrádek a Sedlo. Hornická těžba primárních zlatonosných rud probíhala intenzivně již v 10. až 12. století, převážně právě u Kašperských Hor, ve 13. a 14. století za vlády Jana Lucemburského a Karla IV. horníci kutali již v hlubokých částech primárních ložisek zlatonosné rudy.

Vliv husitských válek a snižující se mocnost zlata v hlubších částech zlatonosného ložiska ukončil slavnou kapitolu rozmachu hornictví v tomto revíru. I přes poskytování zvláštních královských úlev jak hornímu městu, tak zdejším podnikatelům až do 19. století, nepodařilo se zde úspěšně obnovit těžbu zlata. Poslední pokusy v roce 1922 skončily taktéž nezdarem a většina z nás doufá, že současné tlaky na obnovení těžby zlata metodou, jež si zahrává se samotnou existencí této části Šumavy, skončí dříve, než bude tak pozdě, jako na Tise.
Staré haldy, nálezy mlýnských kamenů a stoup, do skal tesané šachty a štoly svědčí o nenávratné slávě a o bývalém bohatství tohoto důlního kraje, o čemž se lze přesvědčit i v expozici místního muzea v Kašperských Horách. Pozůstatky starých hornických prací jsou dodnes nejvíce patrné ve třech lokalitách. Hlavní zlatonosné pole probíhá podél Zlatého potoka v délce cca 4 km od vrchu Friedholzu, přes Liščí a Suchý vrch. Od východního okraje Kašperských Hor až ke Klostermannovu vrchu (nad Rejštejnem) vedl střední pruh a mezi osadou Kavrlík a jižním okrajem Ždánova leží třetí zlatonosné pole.
Nejvíce patrné a zachovalé pozůstatky důlní profese jsou jižně od Kašperských Hor v hlavním zlatonosném poli. Z minulosti je tu dobře známá Česká šachta, nebo Františkova šachta, štoly na Liščím vrchu, nebo hlavní, tzv. dědičná štola sv. Jana, sloužící k odvodnění dolů ve městě. U Zlatého potoka ústí najmladší báňské práce zdejšího zlatonosného revíru z počátku 19. a 20. století, doly sv. Františka, Josefa, Bedřicha a Kristýna. V 350 m dlouhé štole Kristýna je v současnosti umístěna světově uznávaná seismická stanice GFÚ ČAV.
Ložisko zlatonosného revíru Kašperských Hor tvoří několik metrů mocná pásma ložních, mírně ukloněných zlatonosných křemenných žil a čoček nepravidelného tvaru, dosahující mocnosti až 1 m. Horniny mezi žílami a čočkami jsou zpravidla silně prokřemeněné, obsahující spíše jen stopy zlata.