Hauswaldská kaple a její historie

Příběh o červeném srdci vyložil Karel Klostermann ve sbírce "V srdci šumavských hvozdů".

Jak praví pan Milan Pokorný ve svém díle o šumavských poutních místech, Hauswaldská kaple se stala pro šumavské horaly konce 19. století "šumavskými Lurdy".

Tradice kaple, vystavěné nad Vchynicko-Tetovským kanálem poblíž Smí (Rehberg), vznikla na základě mnoha legend vztahujícím se k lesnímu zákoutí pod Kostelním vrchem. Les se nazýval v originále "Hauswald", proč to tak bylo, dostupné prameny neosvětlily. Do těchto končinjezdívali do svých lesů sedláci pro dříví, ženy a děti pro lesní plodiny, chudší zde vyžínali trávu. Ráz krajiny se zde změnil až na přelomu 18. a 19. století, od těch dob vedl po úbočí hory nový plavební kanál. A pak roku 1820 byla na Hauswaldu postavena první malá kaple. Zasvěcena byla Nanebevzetí Panny Marie, dle návrhu tehdejšího faráře. Od těch dob se vždy v polovině srpna slavila a dodnes slaví "Velká srnská pout"'. Od kostela se věřící po bohoslužbě odebrali ke kapli Panny Marie Hauswaldské, kde se sloužila další pouťová mše. Všichni účastníci dostali na závěr požehnání pod klenbou nebes s blankytnou modří.

Malá kaple brzy nestačila, proto obec Smí přistoupila k dílu většímu v roce 1860. Neodborné provedení stavby ale už po sedmi letech hrozilo zřícením. Kaple byla uzavřena, poutníci ovšem přicházeli i nadále. Svíce, růžence, svaté obrázky, voskové figurky a různé devocionálie kladli vedle kaple, nebo do staré malé svatyňky, stojící dosud naproti přes cestu. Předměty se objevovaly i u pramene a pod svatým obrázkem, opředených legendami o zázračných účincích.

Pomocí peněžité sbírky bylo možno stavět na Hauswaldu do třetice. Roku 1901 dosáhl finanční obnos potřebné výše 600 zlatých. Nepodařené dílo bylo strženo a část materiálu byla užita na novou kapli. Mecenáš, kníže Josef Schwarzenberg, věnoval všechno potřebné stavební dříví. 5. června roku 1901 zahájil stavební mistr Martin Marek z Prášil dílo. O rok později, za přítomnosti téměř dvou tisíc věřících z blízkého i vzdáleného okolí byla 8. srpna 1902 nová kaple vysvěcena vikářem Dp. Himschrodtem a o týden později se slavila první pouť u nové svatyně. Na oltáři byl vzácný dar, socha Panny Marie Lurdské, patronky zázraků a uzdravení.

V dobách druhé světové války nebylo na poutě času. Na místní rodáky tvrdě doléhaly válečné události, jejich blízcí se ztratili na válečném poli.
Po roce 1945 byli obyvatelé Smí a všech okolních osad německé národnosti, tedy vlastně všichni, vysídleni. Definitivní konec poutím znamenalo pak zřízení hraničního pásma. Za kanál ke kapli se oficiálně nesmělo. Přesto stále lidé přicházeli k Hauswaldu. Porušovali nařízení a přecházeli o pár metrů hranici zřízenou komunisty sice nezákonně, ale neodvolatelně. Přecházeli jakousi imaginární hranici, aby mohli ke kapli. Až bolševik rázně rozhodl: 14. září 1957 byla Hauswaldská kaple vyhozena do vzduchu příslušníky československé lidové armády.

Očitý svědek popisuje tento den: "Byl jsem náhodou venku. Vtom jsem uviděl záblesk, vzápětí dolehla ohromující rána a poté se objevil sloup dýmu a prachu. Vyjekl jsem hrůzou. V těch místech je přece Hauswaldská kaple. Zanedlouho jsem věděl. Bývala tam "

Zůstaly ruiny, kameny zarůstající již po téměř padesát let travou, vřesem, mlázím a později smrkovým porostem. Vody studánky prýští dosud stále stejně zdravě, ani náhodný turista neví, že toto bylo poutní místo.

Pan Milan Pokorný se ve svém díle o šumavských poutních místech ptá svých čtenářů, zda půjdou (půjdeme) ještě někdy do Hauswaldu. Díky Společnosti Karel Klosterrnann - Spisovatel Šurnavy a jejím členům, zajímajícím se o šumavské tradice, Vás dnes můžeme přivítat u zbytků Hauswaldské kaple a potvrdit, že sem budeme chodit zase a ujistit všechny přátele, že rádi.

U příležitosti vycházky" Společnosti" k Hauswaldské kapli
v pátek dne 21. října 2005,
připravil s užitím informací publikace Milana Pokorného "Poutní tradice Šumavy" R.R.
zpět