Záchranná stanice při Muzeu Šumavy v Kašperských Horách vznikla v r. 1988. Za dobu své
existence bylo zachráněno a vráceno do přírody velké množství vzácných živočichů.
Myšlenka vybudovat toto zařízení právě v Kašperských Horách není náhodná. Na Muzeum
Šumavy - přírodovědné pracoviště (které jej jediné v celém bývalém okrese), se stále
častěji obracela veřejnost s prosbou o pomoc při záchraně zvířat. Z tohoto důvodu požádalo
ředitelství muzea Ministerstvo kultury o udělení výjimky k chovu chráněných živočichů.
V roce 1988 jsme toto povolení obdrželi a začali s budováním stanice.
Mezi nejzávažnější poranění patří popáleniny elektrickým proudem s následnou mumifikací
nebo rozkladem poraněné tkáně, zranění dopravními prostředky, postřelení, otravy a
zamoření parazity. Tato vážná poškození mají za následek několikaměsíční léčbu a následně
dlouhodobou přípravu k vypuštění, kdy se živočich musí připravit na samotný život v
přírodě.
Asi 30 % živočichů, kteří projdou stanicí, jsou mláďata. Jedná se buď o sktuečné sirotky,
kterým uhynula matka, nebo, a to ještě častěji, o "opuštěná" mláďata, která člověk sice z
dobré vůle, ale z neznalosti odesl zbytečně z přírody. I když se v tomto případě nejedná
o poraněné jedince, jejich návrat do přírody je velice problematický. Není ani tak
složité je odchovat, ale nejtěžší úkol je jeich příprava na samostatný život v přírodě,
zbavit je závislosti na člověku tak, aby získali přirozenou plachost a naučili se
samostatně získávat potravu. Často se stává, že mládě je natolik fixováno na náhradní
matku, - člověka, že jeho pobyt ve volné přírodě je nemožný. Mezi stálé obyvatele stanice
tak patří čápi, jejichž mláďata se daří odchovávat a vypouštět do volné přírody, rys,
krkavci a výr. Poškození jejich křídel neumožňuje jejich návrat přírodě.