HORAŽĎOVICKÉ MLÝNY
Horažďovické mlýny prodělaly během staletí pestré osudy tak jako město samo. Bohužel listinný materiál
vztahující se k jejich historii je velice kusý a dochovalo se jen několik stručných informací.
Nejstarší dochovaný zápis o mlýnu zvaném "na vlnách" pochází z roku 1373 a je to smlouva, kterou Mikuláš
Mečíř, zastupující obec, prodává tento mlýn mlynáři Kubcovi. Bližší údaje v listině bohužel nejsou a tak
nelze určit o který z horažďovických mlýnů se jednalo. Mnohem jasnější je však již zápis smlouvy z roku
1378, podle níž Bavor ze Strakonic, tehdejší majitel panství , prodal mlýn Brejchovský Janu Lydmanovi.
Jednalo o mlýn velmi rozsáhlý, protože ve smlouvě se uvádí, že měl pět kol. Později se majitelem tohoto
mlýna stala obec, ale již roku 1605 byl opět prodán a to Theobaldu Švihovskému. Velice dobře vybavený
mlýn se čtyřmi koly byl prodán i s ostrovem a jezem. Před rokem 1670 byl mlýn přestavěn na papírnu a
papír se zde s krátkou přestávkou v druhé polovině 18. století vyráběl až do roku 1834, kdy byla papírna
Josefem Rosenauerem přestavěna opět na mlýn.
Zapomenutý a dnes již neexistující byl mlýn Drudovský. Stával na konci Pastušek nedaleko jezu až do
třicetileté války, kdy patrně lehl popelem. Starého data je také tzv. podmezský mlýn. Byl to mlýn obecní
s vlastním jezem. Býval často pronajímán a nakonec byl se souhlasem obce roku 1742 prodán Matěji
Maršatovi..Rod Maršatů vlastnil mlýn do roku 1777, kdy se stal novým majitelem J. Mayer V polovině
19. století pracovala v tomto mlýně také tkalcovna a valcha. V roce 1852 se jeho majitelem stala rodina
Mrskošů, která mlýn vykoupila i ze všech obecních závazků, jež na mlýně byly. Mrskošové vlastní tento
plně funkční mlýn dodnes. Nedaleko Mrskošova mlýna po proudu řeky stojí mlýn Jarovský, původně nazývaný
"Na větrově" nebo také Drndovský. Byl to také mlýn obecní, který městu zabavil Theobald Švihovský, ale
roku 1589 jej obci opět vrátil. Obci patříval i mlýn zvaný Podbranský a ze všech městských mlýnů zůstal
obecním nejdéle. Kolem roku 1881 v něm byla zřízena továrnička na výrobu vaty a roku 1905 byl tento
mlýn, zvaný také Miňovský, přestavěn mlynářem Kordou na městskou elektrárnu. Počátkem 19. století byla
při tomto mlýně také olejovna, v níž se vyráběl olej lisováním ze lněného semene. Totéž se dělalo i v
tzv. prostředním městském mlýně, později známém jako Jungrův mlýn. Je tedy zřejmé, že většina
horažďovických mlýnů patřívala obci a ta že byla zpravidla nucena je prodat v době finanční nouze.
Podzámecký mlýn a mlýn na Zářečí, později Karlíkův či Paškův, byly patrně mlýny panské. U mlýna na
Zářečí bývala již za vlády rodu Švihovských také valcha. Roku 1862 jej majitelka Anna Barvířová prodala
velkoobchodníku s dřívím Čeňku Bubeníčkovi, který zde zřídil pilu. Na pile se seřezávalo dříví plavené
po Otavě od Čeňovy pily. Na konci 19. století koupil tento mlýn blovický mlynář Karlík a přestavěl jej
na čtyřpatrový mlýn poháněný turbínou.
Ve všech mlýnech se v podstatě pracovalo až do roku 1945, kdy se ve většině z nich mlít přestalo.
Jarovský mlýn se stal sídlem vývojového střediska národního podniku Stavební geologie v Praze a svému
původnímu účelu dnes slouží jen mlýn Mrskošův a mlýn na Zářečí.
© Zdeňka Řezníčková
zpět