Motto: "Pokud maluji, jsem šťasten a nevnímám nic jiného. Děkuji Pánu Bohu, že mi bylo dopřáno, aby se u mne projevil tento talent a pokládám to za jeho vůli, že je mi umožněno malovat."
JUDr. Václav Hrabánek, malíř neprofesionál, který obnovil šumavskou tradici svatých obrázků malovaných na skle, se narodil v Terstu v roce 1915.
Rodina se později odstěhovala do Prahy, kde si jeho otec zařídil bankovní obchod Hrabánek a spol. a syn se stal jeho společníkem. Před druhou
světovou válkou začal studovat práva, ale během války, kdy byly vysoké školy uzavřené, musel studia přerušit. Dostudoval v roce 1946 a ve stejném
roce se po smrti svého otce stal i majitelem firmy. Po převratu v roce 1948 byl však majetek rodiny zkonfiskován, JUDr. Václav Hrabánek musel
odevzdat klíče od banky a nesměl do ní již vstoupit. V dalších letech, kdy nesměl vykonávat právnickou činnost ani úřednickou práci, pracoval jako
lesní dělník, závozník, řidič a nakonec jako taxikář.
V roce 1966 si manželé Hrabánkovi koupili na Šumavě nedaleko Hartmanic tři sta let starý mlýn, kde nakonec bez vody, elektřiny a dalších
vymožeností civilizace, obklopeni hlubokými lesy, prožili třicet let. Společnost jim dělalo stádo huculských koní, které pan Hrabánek miloval a choval.
Během té doby se tento vitální, optimismem a dobrou náladou neustále hýřící člověk, seznámil i s tradiční lidovou malbou na skle a sám se jí začal
věnovat. Postupně se od tradičního vyobrazení postav jednotlivých světců propracoval až k rozsáhlým kompozicím, scénám s množstvím postav a
parafrázím pláten velkých mistrů, která tradiční lidoví umělci neznali. Podle vlastních předloh vytvářel jeden, maximálně dva obrázky, na rozdíl od
dřívějších výrobců, kteří podle šablony dělali několik desítek až stovek kopií.
O jeho práci se začala brzy zajímat i muzea. Jako první to bylo Národopisné oddělení Národního muzea v Praze. Dnes jsou jeho obrázky zastoupeny
ve sbírkách mnoha muzeí, zdobí místní kapličky a kostely a objevují se také v soukromých sbírkách u nás i v zahraničí.
Oblíbenou historickou postavou Václava Hrabánka byl český král Václav IV., jehož symbolem byl ledňáček ve věníku. Ledňáček, který je také symbolem
lidské duše, se objevuje téměř na všech Hrabánkových podmalbách a nahrazuje vlastně autorův podpis.
Po mnoha letech strávených na samotě ve starém mlýně se manželé Hrabánkovi rozhodli "k návratu do civilizace" a přestěhovali se do domku v
Kašperských Horách. JUDr. Václav Hrabánek zemřel po několikaměsíční nemoci krátce po svých devadesátých narozeninách 20. dubna 2005.