MĚSTSKÉ MUZEUM HORAŽĎOVICE

K velkému rozmachu zakládání vlastivědných a městských muzeí přispěly v 90. letech minulého století především dvě velké výstavy v Praze - v roce 1891 jubilejní výstava a v roce 1895 výstava národopisná. Těmto výstavám totiž předcházel velká sběr materiálu po celém venkově a takto shromážděný materiál byl před vlastní výstavou v Praze vystavován v jednotlivých městech. A tak se roku 1894 konaly po celých Čechách krajinské národopisné výstavy. Stejně tomu bylo i v Horažďovicích. Krajinská výstava měla pro Horažďovice dvojí význam - ukázalo se na ní dochované bohatství lidové tvořivosti na Horažďovicku, ale především se na ní připomněla minulost města ležícího v samém srdci bývalého Prácheňského kraje. Díky obětavosti a píli řady dobrovolných pracovníků se pro výstavu, která se konala v září 1894, podařilo nashromáždit velké množství exponátů - součásti krojů, výšivky, nábytek, nádobí, zapsalo se množství lidových písní, pořekadel, bájí a zvyků. Vybraná část exponátů byla zaslána na Národopisnou výstavu do Prahy a po jejím skončení se navrácené předměty společně s ostatními shromážděnými věcmi staly na základě rozhodnutí členů výstavního výboru základem nového městského muzea. Realizace tohoto rozhodnutí však nebyla jednoduchá. Nejenže bylo nutné tento materiál roztřídit a zapsat, ale bylo potřeba jej také bezpečně a přehledně uložit - to znamená získat vhodné vitríny, skříně a především místnosti. Zde přálo muzeu štěstí. V Horažďovicích byla právě dostavěna nová měšťanská škola a městská správa tam pro potřeby muzea vyhradila dvě místnosti. Pro tehdejší sbírky to plně postačovalo. Pokud šlo o správce muzea, ten byl " 20. m. prosince 1895 obecním zastupitelstvem ustanoven, dne 17. června 1896 přiřknuta mu roční renumerace a dnem 1. července 1896 počínají se jeho práce i povinnosti". Prvním správcem muzea byl jmenován učitel Štěpán Karel Vydra, což byl člověk nesmírně pilný a obětavý a pro muzeum a kulturní život v Horažďovicích vykonal velký kus práce.

Horažďovické muzeum, stejně jako většina vlastivědných muzeí v té době vycházelo ze spolkové činnosti. 17.10.1896 byla v Horažďovicích založena Muzejní společnost, jejímž účelem bylo podle stanov " mravně i hmotně podporovati městské muzeum v Horažďovicích". A spolkový majetek měl být používán ""předem na prospěch městského muzea a potom na zapravení správních výloh spolku". Muzejní společnost se stala členem Společnost přátel starožitností českých a Národopisné společnost v Praze. O muzeum a jeho sbírky se starala vzorně, jak o tom svědčí i výroční zpráva Muzejní společnosti za léta 1896 - 1899. V jejím závěru správce muzea Š.K.Vydra napsal: " Konečně nemohu opomenouti celého ct. výboru Musejní společnosti, který s nevšední láskou a horlivostí pečoval v první a nejtěžší době zřizování musea o jeho zdar a byl mně každé chvíle ochoten radou i pomocí příkladnou. Pokud bude o městské museum zdejší pečováno s takovou láskou, péčí, ochotou a opravdovým porozuměním jak dálo se dosud, bude ono vzkvétati ku cti města našeho a budoucím bude nejlepším svědectvím lásky naší ku starým památkám a jasným obrazem naší činnosti." Předsedou Muzejní společnosti byl vždy starosta města a počet členů se dlouhou řadu let pohyboval v rozmezí 80 - 100. K slavnostnímu otevření muzea došlo 8.9.1898. Sbírek pomalu přibývalo a tak v roce 1911 vyvstala potřeba najít nový vhodný a dostatečně velký prostor pro jejich instalaci. Byl zřízen i tzv. ""fond na opatření místností muzejních a pro tento účel byla získána i subvence Obchodní komory v Praze. Š.K.Vydra v roce 1911 náhle zemřel a po krátkém působení učitele Františka Filipa byl ještě v témže roce správcem muzea jmenován ředitel měšťanské školy Hynek Brejcha. Ten na svou funkci rezignoval v roce 1919, kdy odešel do důchodu a novým správcem muzea zvolen učitel Karel Němec, který v této funkci vydržel až do své smrti v roce 1972, tedy plných 53 let. Na podzim roku 1919 Muzejní společnost v Horažďovicích vstoupila do nově vzniklého Svazu československým muzeí a v souladu s koncepčními záměry a pokyny Svazu se rozhodla nadále nerozšiřovat přírodovědné sbírky a při pozdějším stěhování muzea ponechala tyto sbírky v kabinetu měšťanské školy. Muzeum se stěhovalo v březnu roku 1920. Nové prostory získalo v zámeckém objektu, kde ředitelství velkostatku se souhlasem hraběte Kinského zdarma pronajalo pro potřeby muzea tři místnosti. Při prvním stěhování byla provedena také první úplná inventarizace sbírkového fondu muzea.. Koncem roku 1925 se muzeum stěhovalo do nových prostor v severním zámeckém křídle. Tohoto druhého stěhování se využilo zároveň k pořízení nových vitrín a skříní a za odborné pomoci a rady dr. Karla Hostaše z Klatov se expozice nově upravila. Karel Němec sám se staral o muzeum přímo vzorně. Byl v neustálém kontaktu s okolními muzei a jejich odbornými pracovníky, pečoval o exponáty, opravoval je a konzervoval, udržoval, obměňoval a doplňoval expozici a muzeum udržoval v dokonalém pořádku. Svědčí o tom i revizní zpráva dr. Fridolína Macháčka z roku 1935 : " Muzeum je řádně udržováno, je v něm zachován dobrý pořádek a památky v něm uložené jsou bezpečně uchovány pro budoucnost. ... Pro zajištění vnitřního pořádku je vykonáno mnoho práce úplnými inventáři sbírek, takže možno zařadit Horažďovické muzeum mezi dobře vedená česká muzea."

Doba okupace a druhé světové války znamenala i úpadek muzejní činnosti. Z obavy před leteckými útoky byla v posledních dvou letech války většina sbírek z muzea odnesena a ukryta a muzeu bylo uzavřeno. Proto byly na sklonku války muzeum i sbírkový fond v neutěšeném stavu. Po válce se činnost muzea ještě nestačila plně obnovit a už jej čekalo třetí stěhování. Tentokrát se muzeum stěhovalo do prostor bývalého bytu hraběte Kinského, který po válce opustil republiku. Zámek byl zkonfiskován a stal se majetkem Národního výboru v Horažďovicích. Ten dal muzeu v zámku k dispozici celkem 7 místností. V dalších místnostech a v prostorné chodbě byl umístěn městský archiv ( K.Němec byl zároveň i jeho správcem ) a součástí muzea se stal i velký reprezentační sál vyzdobený freskami a malá zámecká kaple.

Nové slavnostní otevření muzea po jeho třetím přestěhování proběhlo 29. června 1946 a v těchto prostorách horažďovické muzeum sídlí dodnes.

V této době se začíná měnit představa o náplni práce malého vlastivědného muzea. Stejně jako většina malých muzeí, i horažďovické dosud nekriticky shromažďovalo různé památky minulosti bez ohledu na nějaký systém a kvalitu a také je tak i vystavoval. Při nedostatku výstavních a depozitárních prostor a při snaze správce muzea ukázat návštěvníkům co nejvíce věcí to bylo celkem pochopitelné. Nyní však mělo muzeum dostatečně velký prostor a ten umožnil vybudovat jednotlivé tematicky zaměřené expozice. Nově se také začaly budovat přírodovědné sbírky, které byly kdysi ponechány v kabinetu měšťanské školy. Vedle toho se začala dokumentovat i oblast zcela nová - současný život města a jeho okolí, průmysl, urbanistický vývoj, společenské a kulturní akce atd. Krátkou dobu se také uvažovalo o přeměně vlastivědného muzea na muzeum zemědělské a tomu se podřídila i sbírkotvorná činnost muzea. Naštěstí tato tendence neměla dlouhé trvání. Památkou na toto období je ve sbírkách muzea uložená rozsáhlá a celkem kvalitní sbírka modelů ovoce, zeleniny a hub. V roce 1958 se v muzeu také objevily poprvé potíže s dřevomorkou a muzeum muselo být na půl roku uzavřeno.

Stálá expozice muzea se několikrát měnila ale přibližně v roce 1960 se ustálila do podoby, kterou měla až do uzavření muzea v roce 1978. Už samotný vstup do muzea byl reprezentativní . Návštěvník stanul ve velkém sále, který je po stěnách i na stropě pokryt freskami. Nejvýznamnější je freska na stropě, která představuje vítězství husitů nad křižáky pod Vyšehradem v roce 1420. Freska byla namalována v roce 1690. Pod stropem jsou namalovány veduty zachycující vzhled šesti jihočeských měst včetně Horažďovic v první polovině 17. století. Fresky na stěnách jsou mladší a představují různé válečné výjevy. Samotná expozice zaujímala pak celkem šest místností.Nejvíce místa bylo věnováno zemědělství, byly zde vystaveny nejrůznější staré zemědělské nástroje a náčiní, makety ovoce a zeleniny, vzorky obilí a dalších plodin atd. Další místnost seznamovala s vývojem řemeslné výroby v minulosti, především s bohatou historií horažďovických cechů - byly zde vystaveny cechovní artikule a knihy , znaky, pečetě, cechovní pokladny a různé výrobky. Nejstarší dochované jsou artikule cechu hrnčířského z roku 1488. Tuto expozici doplňovaly exponáty seznamující se současným průmyslovým rozvojem města. Dále byly vystaveny ukázky krojů a výšivek z Prácheňska, sklo, porcelán a cínové nádobí. Návštěvník mohl projít pokojem zařízeným v měšťanském stylu a seznámit se nakonec s archeologickými nálezy z okolí Horažďovic V této poslední místnosti byly vystaveny i zbraně, mince a různé kovové nástroje. Specialitou horažďovického muzea byla a je i v současné době malá, ale velice zajímavá expozice věnovaná chovu perlorodek v Horažďovicích.

Karel Němec pracoval v muzeu do svých 86 let zcela sám. Vedle toho pracoval jako konzervátor Státní památkové péče, pořádal přednášky, psal články do novin a zasloužil se také o vydání knihy Dějiny města Horažďovic. Po jeho smrti v roce 1972 stanul v čele muzea Josef Šochman, který setrval ve své funkci do roku 1986. V té době se začaly v muzeu projevovat potíže způsobené narušenou statikou objektu zámku a zjistilo se také rozsáhlé napadení dřevomorkou. A tak bylo muzeum v roce 1978 částečně a v roce 1980 úplně uzavřeno na dlouhých jedenáct let do roku 1991. Také sbírkový fond v této době utrpěl značné škody - sbírky byly několik let chaoticky poskládány v několika místnostech, kde se nevětralo a netopilo a to vedlo k jejich poškození a rozsáhlému napadení plísněmi a červotočem. Nové vedení muzea podporované Národním výborem a později Městským úřadem v Horažďovicích mělo před sebou nelehký úkol uvést vše opět do pořádku. Od roku 1991 byly postupně zpřístupňovány jednotlivé místnosti expozice a vystaveny byly nejen téměř všechny exponáty, které zde bývaly dříve, ale také řada nových, které dosud ležely v depozitářích. Součástí nové muzejní expozice se poprvé stala i zrekonstruovaná malá zámecká kaple, která dříve sloužila jako sklad a nově zřízená Galerie v zámecké věži. Celý zámecký areál nabývá opět na půvabu a spolu s muzeem dnes reprezentuje své město skutečně důstojně .

© Zdeňka Řezníčková

zpět