Sušická radnice 3

Střípky z historie sušické radnice 3

Značný vliv na osud sušické radnice měly správní reformy. Zrušení staré městské samosprávy v roce 1788 spolu s úřadem královského rychtáře a jejich nahrazení magistrátem, nepřineslo ve způsobu využití objektu žádné změny. I nadále zde sídlili státem jmenovaní radní a obecní reprezentace, zůstal zde i nadále solní sklad a snad i další úřady, jako například městský soud. Zrušení patrimoniálního zřízení a jeho nahrazení systémem nových úřadů politické, soudní a finanční správy však mělo přímo fatální vliv na stavební podstatu radnice a její architektonickou cenu. Městská samospráva měla eminentní zájem kvůli dalšímu rozvoji a prosperitě obce, aby se Sušice stala sídlem co možná největšího počtu nových státních úřadů a proto v dubnu roku 1850 nabídla radnici jakožto nejhonosnější městskou veřejnou budovu za sídlo okresního soudu a podkrajského úřadu. Dokonce se rozhodla budovu přestavět, zmodernizovat a rozšířit. Radikální přestavba radnice byla dokončena v roce 1851, kolaudace proběhla 9. července. Do nově přestavěné radnice se nastěhovaly státní úřady: podkrajský úřad ( nahrazený později okresním úřadem a okresním hejtmanstvím ), okresní soud, státní zastupitelství a berní úřad. V roce 1850 bylo v severním křídle radnice zbudováno také vězení pro potřeby okresního soudu. Městský purkmistrovský úřad byl nejprve přestěhován do domu čp. 6 na západní straně náměstí, ale v šedesátých letech 19. století se vrátil i on do budovy radnice, takže kromě okresního úřadu a okresního soudu zde sídlily ještě úřady berní a listovní, purkmistrovský a městský důchodenský úřad

Další stavební změny přišly až těsně před rokem 1900. Namísto vězeňských kobek v prvním patře byly přestavěné prostory pronajaty městské spořitelně, v druhém patře vznikla zasedací síň obecního zastupitelstva a do dalších uvolněných prostor se později nastěhovalo i krátce před tím založené městské muzeum. Muzeum původně sídlilo v přízemí v místnosti, kterou předtím využívala občanská záložna a později spořitelna. V roce 1895 však byla tato místnost pronajata bernímu úřadu a muzeum se přestěhovalo do třetího patra do místností bývalých vězeňských separací.

Na konci 20. let 20. století sídlily v prvním patře radnice městské úřady a okresní soud, ve druhém patře městské úřady a okresní úřad a ve třetím patře městské muzeum. Ve třicátých letech byl připravován projekt nové přestavby radnice, kterým se jí měl pravděpodobně vrátit historizující vzhled. V roce 1935 byl dokonce předložen projekt na přestavbu od architektů Freiwalda a Böhma, ale události následujících let odsunuly tento záměr zcela stranou. Také návrh na zřízení ústředního topení byl v roce 1941 odložen na pozdější dobu. Realizován byl teprve v roce 1948.

Roku 1942 byly zrekvírovány dva cimbály od věžních hodin. Podle dochovaného popisu byl jeden z roku 1802, vážil 288 kg a měl průměr 90 cm. Druhý cimbál byl také z roku 1802, vážil 169 kg a měl průměr 70 cm. Oba cimbály měly na horním okraji umělecký reliéf a korunu tvořenou čtyřmi uchy s reliéfy lidských hlav a oba pocházely ze zvonařské dílny Josefa Pernera v Českých Budějovicích.

Po druhé světové válce v budově radnice tehdejší režim i nadále zachoval vězení, které roku 1591 prošlo adaptací. Ještě v letech 1954 a 1956 trvalo vnitro na zachování zdi, která na malém dvoře v areálu radnice oddělovala vězeňský dvorek. Vězení byl zrušeno před rokem 1958 a z bývalých kobek byly zřízeny kanceláře.