SUŠICKÉ KOŽELUŽNY A VÝROBA OBUVI

Koželužská živnost kvetla v Sušici již v první polovině 19. století, kdy zde byla celá řada dílen. Koželuhové měli svůj vlastní cech se všemi atributy, které k němu náležely - korouhví, pečetí, cechovní pokladnou. Vedle něj existovalo i Bratrstvo koželužských tovaryšů, které vydávalo tovaryšský list. Od roku 1890 měl koželužský cech i vlastní kroj, který jeho členově nosili při slavnostních příležitostech. Všechny koželužské dílny bývaly původně uvnitř města a šířily kolem sebe nezaměnitelnou " vůni ". Proto roku 1887 rozhodlo městské zastupitelstvo, že všechny dílny z vnitřního městy musí být odstraněny.

Před druhou světovou válkou byly v Sušici celkem čtyři koželužské závody. Jedna z nich - jirchárna a koželužna D.L.Fürtha, však ukončila svou činnost po téměř sto letech své existence v roce 1930. Druhou koželužnu vlastnila firma Šimon Pollak synové, továrna na usně z Velhartic. Další dvě koželužny a s nimi i moderní továrna na výrobu obuvi patřila firmě Schwarzkopf a spol. Všechny tyto koželužny byly zařízené na vydělávání kůží v tzv. jamách nebo kádích, což trvalo celý rok. Kůže se připravovaly tradičním způsobem louhováním v dřevěném ( smrkovém) třísle, což jim zajistilo takovou kvalitu, trvanlivost a nepromokavost, jaké se tzv. rychločiněním pomocí chemikálií nikdy nedosáhne.

Nejvýznamnější ze uvedených firem byla firma Schwarzkopfova. Jejím zakladatelem ve třicátých letech 19. století byl Abraham Schwarzkopf. Jeho dílny stávaly u řeky proti dnešnímu hotelu Svatobor. V roce 1898 byla zahájena stavba nové koželužny mimo město. To již v čele firmy stál Zikmund Schwarzkopf a po něm převzal podnik jeho syn Moric. Po smrti Morice Schwarzkopfa v roce 1937 převzali podnik jeho synové Karel a Zikmund.

Moric Schwarzkopf podnik během několika let značně rozšířil a velkých úspěchů dosáhl i v zahraničí. V roce 1916 Moric Schwarzkopf založil továrnu na výrobu obuvi a v roce 1920 spojil oba podniky do akciové společnosti. Schwarzkopfova "ševcárna", jak se podniku přezdívalo, byla jedinou obuvnickou továrnou, která přežila Baťovu velkovýrobu a dokázala odolat i jeho trendu obuvi za lidovou cenu. Sušická továrna zaměstnávající až 400 osob byla schopna vyrobit 300.000 párů obuvi ročně. Sušické boty byly proti Baťovkám sice dražší, ale byly zároveň mnohem kvalitnější. Obuv byla navíc vyráběna v malých sériích a návrháři pečlivě sledovali všechny světové módní trendy. Schwarzkopf byl také první firmou, která dávala na kvalitu své obuvi záruku. Výrobky - usně zn. VOLSKÁ HLAVA a TERNO nebo boty značky STAR SHOE či IDEAL byly velmi oblíbené a oceňovala se i jejich kvalita. Kromě bot firma vyráběla celou řadu dalších výrobků, například soupravu Konference za 999 korun. Byla to dámská souprava obsahující kabelku, pudřenku, pásek na šaty i pásek na hodinky a také krásnou koženou růži na klopu. Jako materiál se používala pravá hadí kůže z Egypta.

V roce 1947 se jeden typ dámského střevíce ze sušické továrny stal botou roku a odnesl si zlatou medaili ze světové soutěžní výstavy v Bernu. Sušická obuv slavila velké úspěchy v zahraničí a tak není divu, že téměř dvě třetiny produkce byly určeny na vývoz - do Anglie, Jižní Afriky, Asie a především do Ameriky. Dokonce po roce 1948, kdy již byla výroba obuvi zrušena, byl zájem o boty značky SHOE STAR v Americe neustále tak velký, že se prý krátce, ale skutečně jen krátce uvažovalo o opětovném zavedení výroby obuvi v Sušici. Ale celé vnitřní zařízení koželužny i ševcárny bylo již nenávratně zničené a rozebrané. Podnik, v roce 1948 znárodněný, byl v padesátých letech zrušen. Ševcárna se nejprve změnila v JITONU ( Jihočeská továrna na nábytek ) a později zde byl umístěn jeden z pobočních závodů Solo Sušice na výrobu voštin. Koželužny byly přestavěny na kasárna pro pohraničníky. Tak skončila sláva sušických bot.


© Zdeňka Řezníčková
zpět